Hodnocení a zkušenosti s autem
Vozidlo jsem koupil v září 2008, kdy bylo po lehké nehodě nabízeno za přijatelnou cenu. Najeto mělo 9 000km, takže po výměně poškozených dveří a předního blatníku jsem se stal majitelem skoro nového vozidla. Myslím, že vzhled vozidla odpovídá současnému trendu. Mě osobně zaujalo vyšší nastavení sedaček, což při nastupování a vystupování v mém věku považuji za velké plus.
Zavazadlový prostor lze označit jako obrovský, při použití sedmimístné verze se samozřejmě rapidně zmenší. Postrádám však jak v kabině tak v zavazadlovém prostoru příhrádky, třeba i síťové. Koupím-li si láhev či kanystr s nemrznoucí směsí, musím se smířit s tím, že bude cestovat v obrovském zavazadlovém prostoru sem a tam.
Účinnost brzd je opravdu vysoká a nelze jim nic vytknout.
Výkon motoru odpovídá obsahu válců a je příjemným zjištěním, že plně obsazené vozidlo v mírném sroupání stále zrychluje i na 6. rychlostní stupeň.
Hlučnost se zvyšuje úměrně se stoupající rychlostí, nevybočuje však z norem dieslového motoru vozidla střední třídy.
Pokud by se někomu zdál tvrdý podvozek, doporučuji udělat si výlet do SRN, kde po pár ujetých kilometrech zjistí, že podvozek je v pořádku, ale opravu potřebují české silnice. To platí u všech vozidel všeobecně. Jinak Opel Zafira se chová v zatáčkách naprosto perfektně.
Co se týče spolehlivosti, jsem vzhledem k výše uvedeným závadám hodně zklamán. Proti nefunkčnosti EGR ventilu mi bylo v servizu doporučeno občas motor ,,protáhnout", na zhruba 4 000 otáček po dobu dvou minut, čimž se vypálí a vpodstatě vylétají nečistoty, které mohou přidření ventilu způsobovat. Funguje to.
Zadření volnoběžné kladky alternátoru dvakrát během ujetých 116 000km je neodpustitelné, navíc se nenašel člověk, který by byl schopen mi vysvětlit, k čemu volnoběžka slouží. Takže ve mně zůstal hořký pocit, že je to pouze byznys. Jak volnoběžná kladka, tak i dvouhmotnostní setrvačník totiž stojí opravdu hodně peněz. Pracuji celý život jako řidič profesionál a nepamatuji, že by se někdy na vozidle porouchal setrvačník. Je to prostě kulaté, železné závaží, které se točí. Podle informací od kolegů, není problém se setrvačníkem jen u vozidel Opel, ale napříč celým spektrem značek, které se rozhodly používat setrvačník dvouhmotnostní. Myslím, že to je od výrobců hodně nezodpovědné, protože o poruchovosti těchto setrvačníků jistě vědí. Kdo proti tomuto trendu může zakročit nevím, ale opět mě napadá, že je to náramný kšeft.
Spotřeba je ve městě vyšší než u vozu Škoda Octavia, kterou jsem vlastnil dříve, ovšem dá se ovlivnit lehčí nohou.
S čím nemohu být v žádném případě spokojený, je způsob výměny žárovek. Opět se nejedná jen o vozidlo Opel, je to opět problém všech značek, já se však chci zmínit konkrétně o vozidle Opel Zafira. Při výměně přední žárovky je potřeba zakleknout k přednímu kolu, vyjmou dekl v plastovém nadkolí, vsunout ruku a šmátrat směrem ke světlometu a doufat, že zasviněný oděv od kapajících nečistot z blatníku ještě někdy vyperete. Nejlepší je potom ještě sehnat druhou osobu, která bude stát u světlometu a slovně vás navádět, neboť člověk sám klečící ve svátečním obleku v kaluži bláta na objímku žárovky moc nevidí. Zadní žárovka se potom mění celkem pěkně, ovšem po demontáži celé lampy, zcela mimo vůz. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že si výrobci toto mohou dovolit jenom proto, aby kvůli výměně žárovky museli lidé do servisu. Proč potom mají řidiči povinnost vozit ve vozidle sadu žárovek, je mi záhadou. Vyměnit si ji dokáže pouze zanedbatelné procento.
Pokud bych měl hodnotit Opla Zafiru, je to auto příjemné, pokud jezdí jsou jízdní vlastnosti dobré, prostorově nadstandardní, výkon motoru uspokojivý. Pouze bych doplnil reklamní slogan samolibých výrobců Opel, že každý si jednou koupí Opla o slogan téměř všech majitelů, že víckrát ne.