Fiat 600 D

Hodnocení a zkušenosti s autem

Zkušenosti s tímto vozem mám opravdu bohaté, jsem velký fanda těchto vozítek a šťastný majitel rozsáhlého a provozuschopného vozového parku (5x F 600 D, dále F 850 a F 127). Design nemá smysl z mé strany hodnotit, nejsem objektivní....byla to "láska na první pohled". První tento vozík jsem zakoupil v roce 1997 za 3500,- Kč, ale to byla troska. Od té doby jsem jich vlastnil již téměř 3 desítky.... V současnosti již "šestistovky" nepoužívám k "běžnému ježdění", ale k prezentaci při veteránských akcích či dovolené. Sjezdím opravdu dost a každý z Fiátků si ročně užije nějakých 2000 km, někdy i více.

Po koupi vozu je vždy potřeba provést nějaké opravy, věk na to tyto vozy mají. Ale zručnější člověk si poradí a při mých začátcích jsem je mnohdy dělal i na ulici. Díly jsou zatím stále ještě dostupné i když některé již mizí, mezi lidmi se však stále najde dost bývalých majitelů těchto vozů, kteří mají "nasysleno" a rádi se dílů zbaví. Ceny jsou jen věcí dohody a i v prodejnách autodílů se dají pořídit za rozumný peníz.

Co vůz vydrží i po těch letech je neuvěřitelné, stačí se jen nebát a vyrazit. Každoročně jezdím na srazy veteránů do Německa a Rakouska, Slovensko a Polsko je taktéž bezproblémové. Malý defekt v podobě nefunkčního řazení mě potkal akorát v Maďarsku u Balatonu, ale oprava i přes absenci nového náhradního dílu nebyla náročná, takže se vlastně nic nedělo. V Chorvatsku vůz i přes vcelku vysoké teploty dobře chladil a měnil jsem pouze hučící ložisko (když už jsem ho vezl s sebou). No a ve Švýcarsku jsem špatně dovřel víčko chladiče, což jsem naštěstí zjistil ještě než opustilo automobil. V Alpách i přes přítomnost sněhu a nízké teploty zase výborně topil, jediným problémem bylo rosení oken, to vždy pominulo až po opravdu dlouhé jízdě.

Ovšem co se týče pohodlnosti......to je špatné. Polohovatelné opěráky sedaček byly pouze na přání a tak lze sedačky pouze přisunout nebo naopak oddálit od volantu. Už po hodinové jízdě bez přerušení začínáte cítit jisté nepohodlí a po 4 hodinách jízdy jsem byl vždy jak paragraf (nutno podoknout, že je to malý automobil a já měřím téměř 190 cm).

Jízdní vlastnosti jsou dobré, je-li vůz v perfektním stavu. To znamená - tlumiče, čepy, pera, bez vůle v řízení a žádná koroze v nosných prvcích podvozku. Pak je auto dobře ovladatelné i při jeho maximální rychlosti 110 km/h (i když to už to trochu plave a žádné prudké pohyby volantem bych rozhodně nedoporučoval), samozřejmě je potřeba ovladatelnost vztáhnout k době kdy byl tento vůz vyroben. To se týká i účinnosti brzd, která je dostatečná a záleží pouze na jejich opotřebovanosti a stavu.

A srdce vozu? Motor, to je trochu komplikovanější, já osobně jsem žádné problémy neměl, nicméně vím, že se dají očekávat. Pokud je motor po GO nebo "málo jetý" s pravidelnou údržbou, pak jede dobře a i vcelku svižně. S tím original motorem a 29 koníky si nemůžete příliš vyskakovat, ale ve dvou osobách s plnou bagáží (potřeby pro stanování, jídlo, oblečení, nářadí, náhradní díly, atd.) jsem se vydrápal v Alpách na průsmyk 2224 m/m, což si myslím, že je po těch letech dostatečnou vizitkou a poklonou italským inženýrům.
Co vše se může s motorem stát zde nemá smysl rozebírat, ale bývá náchylný k přehřívání, což příliš neusnadní kontrolka chlazení, která se rozsvítí až když už je pozdě a motor vaří. Také je dobré ihned vyměnit benzínovou pumpu, která mívá po letech provozu zpuchřelou membránu, netěsné ventilky a vůbec bývá kolikrát různě zprohýbaná. Občas také kape vodní pumpa, dá se s tím jezdit, ale určitě je lepší vyměnit ucpávky a přesoustružit hřídelku.

S převodovkou jsem nikdy neměl nejmenší problém, je vynikající a vydrží hodně. Při sprintu nebo jízdě do vrchu dostává zabrat, ale drží. Snad jen dávat pozor při řazení prvního rychlostního stupně, je bez synchonu a vůz musí stát!
Na táhle řazení je gumovo-ocelová spojka a tu je dobré kontrolovat a možná i vozit s sebou, kape na ni totiž olej a neleptává gumu, pak nelze řadit nebo jen s obtížemi. Pro delší cesty také doporučuji vozit s sebou náhradní přírubu poloosy a hliníkový unašeč, "očesaný" vnitřní tisícihran totiž spolehlivě vyřadí vůz z provozu. Při tom výměna zabere pouhých několik minut.

Takže, abych to shrnul. I přes téměř čtyři desítky let, kdy toto auto opustilo prostory výrobního závodu, mě stále dělá jen radost. A i přestože jízda s ním rozhodně není komfort, má automobil své kouzlo a na silnici rozhodně zaujme.......

Závady a opravy na autě

Jednoznačně brzdy. Po jejich kompletní výměně v roce 1999 (válečky, hadičky) to bylo dobré, ale jak přibývá čas (asi od roku 2002) nesvědčí jim nečinnost. Vždy po delší odstávce (přes zimu) zatuhnou brzdové válečky, takže je potřeba to rozebrat a rozhýbat.

A koroze, nepřitel všech automobilů. Hlodá a hlodá, ve všech nejnemožnějších místech. Není-li auto provozováno přes zimu a nejezdí v soli, dá se vůz udržet ve stejném stavu, nebo s lehkými klempířskými zásahy (pokud už to není shnilé na troud při koupi), ale zimní provoz je opravdu znát.

Jinak co se dá očekávat od 38 (a více) let starého auta? Je to již veterán, takže je potřeba k tomu také tak přistupovat.

Občas je potřeba vyměnit nějaký ten čep nebo ložisko, hadici nebo ucpávku vodní pumpy, zkrátka běžné opravy způsobené opotřebením nebo stářím.

Osobní auta >  Fiat >