Honda CR-V RD17

Hodnocení a zkušenosti s autem

Koupeno po sedmi letech provozu od druhého majitele. Pokud neoplýváte penězi na nové auto a přesto si chcete splnit chlapský sen o „čtyřkolce“, je ojetá Honda CRV alternativou, kterou můžete risknout. Zadání bylo jasné, alespoň SUV, spotřeba do deseti litrů.

Záhy zjistíte, že ve stejné věkové kategorii seženete „normální“ auto o 100 tisíc levněji, s o 20% levnějším provozem. Proč jste tedy blázen a jdete do toho? Předpokládáte úměrně předimenzovaný podvozek, nadstandardní průchodnost po cestách i necestách a – prostor uvnitř. Pokud půjdete po starší Hondě CRV, berte minimálně od roku 1999 (ne starší) s motorem typu B20Z1 (je silnější než předchozí) a dělenou zadní sedačkou. Přestože je CRVéčko možná o 2 cm nižší než Berlingo či Partner, velký vnitřní prostor včetně (a zejména) místa pro cestující vzadu vás prostě dostane. Kam se hrabou zvenčí vzhledově mnohem větší teréňáky. Při porovnání počtu nabízených ojetin SUV na trhu neoplývá CRV moc velkou četností – další dobré znamení. Určitě vyžadujte existenci řádně vyplňované servisní knížky (je vedena do 200 tisíc km), bez toho do toho nejděte. A pořádně prolezte podvozek! Má zkušenost – osm z deseti prodávaných CRV mělo tak „zrychtovaný“ podvozek, že jsem měl pocit, že s tím jezdili p-----a a ne lidi. Ty zbývající dvě dobře udržované jsou hned pryč.

Příjemným překvapením je výfuk – údajně bezkonkurenční držák. Ve značkovém servisu mi tvrdili, že ještě po sedmi letech neměli jedinou výměnu! Faktem je, že první na výfuku odchází do cca pěti let dvoudílný děrovaný kryt katalyzátoru (nový 3300 Kč). Koupil jsem ojetinu naštěstí již s novým krytem, ostatní drží.

Když SUV, tak samozřejmě ochranné ozdobné kryty prahů a přední rám! Prahy oceníte při nandávání čehokoliv na střechu, přední rám sundáte při první technické! Původní prodejce ho na přání montoval zákazníkům, ale nevydával osvědčení i když je to atestovaný doplněk (ne však pro Hondu zdá se).

Příjemný vnitřní prostor a přehledné jednoduché uspořádání palubní desky je super. Řazení trochu „výraznější“ (delší), ale k tomuto typu se přesně hodí a převodovka je jedinečná. Mám možnost jízdně srovnávat s novou Grand Vitarou a Nissanem Terranem a v řazení nemá Honda konkurenci. Vnitřní prostor ergonomicky jedinečný, i když zhýčkaní můžou mít výhrady k jednorázovému nastavování volantu (jen nahoru, dolů) či způsobu nastavování sedačky.
Stabilita při jízdě se vyrovná osobnímu autu, přehlednost silničního provozu a zvýšený pocit bezpečí proti osobákům je neocenitelný. Dvoulitrový benzínový motor nedává tomuto jeden a půl až dvou tunovému autíčku při poklidné jízdě akceleraci sportovního osobáku, ale od 4 tisíc otáček se z něho stává pořádně divoká kočka. Pro mě trochu technickou záhadou je existence viskózní spojky (nenašel jsem nikde popis) – používá se brzdová kapalina a nesmí se zůstávat na křižovatkách se zbytečně sešlápnutým spojkovým pedálem – údajně se může přehřát a zhoršit fungování. Ale jinak nezničitelná.

Způsob zajištění zadního kufru (u odemčeného auta) proti zlodějům je další dobrý počinek Hondy.

Stálý náhon na předek a automatické zapnutí pohonu zadních kol při prokluzu je koncepční trefa, která se Hondě povedla. Jízdní vlastnosti zejména na sněhu jsou neuvěřitelné (předpokládáme samozřejmě dobré zimní gumy). Při krátkodobé sněhové kalamitě v loňském roce, kdy napadlo přes 5 cm mokrého sněhu, radia hlásila raději nevyjíždět a po silnicích se plahočily třicítkou auta s předním pohonem, je CRVéčko bralo sedmdesátkou až osmdesátkou (samozřejmě jemně s plynem) bez sebemenšího pocitu prokluzování.
A když v blátivém polním úvozu do kopce zapřáhnete uvízlou felicii combi a poslouchaje předpovědi přihlížejících o tom, že si ani neškrtnete, se následně zvolna rozjedete a táhnete feldu na smyk též bez sebemenšího pocitu prokluzování – jste navždy ztraceni.

Samozřejmě, musíte znát svou míru a mít na vědomí, co máte pod sebou – aneb jak praví nejmenovaný: „Čím lepší teréňák, tím delší cesta pro traktor“.
Někdy se u Hondy CRV připomínkuje zpožděná reakce zapnutí zadního náhonu. Moje zkušenost je taková, že při „surovém“ způsobu jízdy terénem toto zpoždění zaznamenáte. Při plynulé jízdě zapnutí zadního náhonu ani nezaznamenáte.

A teď „negativa“ – jsme přece v Čechách – ale jsou to spíše niance:
Povinnost svítit i přes den sebou přináší ztlumení signalizačních světýlek u ovládacích prvků na palubní desce – v létě při plném slunci to proklejete, když např. pátráte, zda máte zapnutou klimatizaci, či ne.
Pokud necháte své ratolesti v zaparkovaném autě si hrát s radiem (klíčky na první stupeň) a po hodině již nenastartujete, vězte, že vám zapnuly klimatizaci, nebo jste ji zapomněli vypnout. I když kontrolka nesvítí, klimatizace běží – a baterka záhy končí.

Ruční brzda je na podlaze, v případě potřeby je zde nutnost mírného sehnutí – to byl zřejmě důvod, proč u pozdější inovované řady byla umístěna na přední části.
Otvírání zadních dveří doprava „k chodníku“ je další japonskou niancí, se kterou musíte počítat.
U tohoto typu není ještě kryt zavazadlového prostoru za zadními sedačkami – bránilo by to zvukově zde umístěným reproduktorům.

Proti některým evropským autům vás zpočátku trochu nepříjemně překvapí (kdo to vůbec zaznamená) zpožděný dozvuk plynu při puštění plynového pedálu a souběžném zmáčknutí spojky při přeřazování – údajně to má i KIA a prostě si na to časem zvyknete. Nepatrné zpoždění reakce plynu objevíte i při akceleraci, ale to je opravdu niance až možná má fobie.
Při akceleraci do zatáčky (zapínání zadního náhonu) někdy zasténání v zadní nápravě – žádný negativní vliv na funkčnost.

Další věc co lze konstatovat, je trochu nedokonalé odhlučnění kabiny proti motoru i zvukům zvenčí. Napoví i poněkud plechovější zvuk při zavírání dveří. Zase to není nic dramatického. Motor je tichý, při volnoběhu na křižovatce ve městě koukáte na budíky, jestli vám nezhasl. Ale když v sedmdesátce slyšíte v tiché jízdě zvenčí zařvat kosa, máte pocit, že tu jsou rezervy. Nakonec jsem si dal práci a dal do podlahy a do dveří nehořlavou plstěnou vložku a mám pocit, že i tento problém byl úspěšně vyřešen.

Přes všechny tyto niance je Honda CRV auto, které vás chytne za srdce, slouží spolehlivě a užitné vlastnosti jsou velmi nadstandardní. Honda CRV odstraní 90 % problémů, které máte na cestách necestách s klasickým osobním autem. Na zbývajících 10 % si prostě dáte pozor. Zlí jazykové sice tvrdí, že v CRV nemáte vlastnostmi ani osobní, ani terénní auto. Nevěřte jim, máte obojí!

Závady a opravy na autě

Je logické, že pokud se někdo zbavuje SUV auta po cca 170 tisících km, že nějaké nedostatky očekáváte. Ale byl jsem příjemně překvapen.

Jediný „vážný“ neduh jsem objevil po týdnu, kdy tři dny nepřetržitě lilo (parkování venku). Podlaha plná vody, vybírat se mohlo kýblem (posléze zjištěno, že proto se toho údajně předchozí majitel zbavoval). V tu chvíli jsem pochopil, proč většina aut tohoto typu má zoxidované kovové úchyty sedaček k podlaze kabiny. Do auta teče a jedná se o výrobní chybu karoserie! Kdo garážuje, to ani nepozná, protože pod nepropustný podlahový koberec se vejde možná kýbl vody, než to začne přetékat dovnitř.

Zevnitř kabiny pod předními sloupky nahmátnete na levé straně téčkový svár karoserie a tudy přes vnitřky blatníků kape dovnitř odváděná voda ze skel a střechy právě při parkování – vědro za noc. Na pravé straně to máte horší, je tam přišroubována spousta agregátů. Problém jsem vyřešil během jediného víkendu – odstrojení vnitřku (sedačky, plastové obložení, koberec podlahy) cca 1-2 hodiny, lokalizace problému cca 15 minut, odstranění problému (rezistin, tmel, páska) cca 10 minut, ale vysoušení celý víkend. Musím to zaklepat, od té doby s vodou žádný problém!

Dalším varovným znamením byl černý výfuk – prodejcem poznamenáno, že to trochu papá olej (půl litru na deset tisíc). Prohlídka oleje nic nepřinesla, při projížďce vše v pořádku, tak jsem to risknul. No, pochopitelně to papá trochu více (2-3 l), ale nezhoršuje se to, spotřeba fantastická, motor přede bez problémů a kluci v servisu to prolezli a konstatovali, že motor je OK. Emise taky OK. Přestal jsem si s tím dělat hlavu, časem vyměníme gufera u ventilů (údajně nejčastější příčina), snad to pomůže.

Občasné mouchy s centrálním zamykáním (i přes promazané zámky) beru stoicky jako úměrné stáří a provozu vozidla. Jinak žádné poruchy, spolehlivá, jsem spokojen.

Osobní auta >  Honda >  CR-V