Renault Clio 1,2 Storia

Hodnocení a zkušenosti s autem

Clio jsem si kupoval trochu se smíšenými pocity kvůli nevalné pověsti značky. Ale měl jsem jen omezený počet peněz, i přesto jsem chtěl nové auto. Na výběr tedy moc nebylo. Přemýšlel jsem o Getzovi, ale u Rencků mi za mé notně ojeté a co si budu nalhávat i značně zdevastové Punto nabídli o něco víc.

Navíc mělo Clio za o něco menší peníze lepší výbavu.
Dnes se musím Francouzům omluvit. Kromě výše zmíněných prkotin auto šlape jaho hodinky. Příště bych se ale asi rozhodl pro šestnáctiventil, který je trochu živější. Spokojenost s potřebou, v létě do 6, po přezutí na zimáky asi o dvě decky více. Na dálnici se ručička tachometru dokáže při příznivém větru posunout za 160 kilometrů, pak ale nemá cenu spotřebu počítat. Po dvou letech nikde nic výrazně nedrnčí, začínají ale trochu reznout originální plechové disky.

Co mi trochu vadí je podsvětlení přístrojové desky, které se po povinném rozsvícení světel citelně ztlumí a zvlášť za sluníčka je špatně vidět "telefonní" ukazatel množství paliva. To bych ale také zařadil do kategorie prkotin.
Shrnuto - původní záměr s Renaultem přežít rok a pak změnit značku jsem přehodnotil. Poměr ceny a užitné hodnoty nemá chybu.

Před Cliem jsem měl Fiata Punto z roku 1995. Punto (obsah 1,2) bylo subjektivně o něco živější, větší byl vnitřní prostor i kufr. U Itala se ale první závady začaly objevovat už po roce - vytlučená zadní náprava, prasklý bovden tachometr a koroze pátých dveří.

Závady a opravy na autě

Po dvou měsících kvůli špatnému kontaktu přestal jít tachometr, v servisu opravili na počkání a zadarmo bez jakéhokoliv papírování.

Po roce měněny trysky ostřikovačů

Osobní auta >  Renault >  Clio