Renault Vel Satis 3.5 V6 Initiale

Hodnocení a zkušenosti s autem

Auto z roku 2003, které v květnu oslaví 10 let svého života, jsme před časem prodali šťastlivci na jih Čech. Na tachometru tou dobou svítila číslovka 196340, což znamená, že jsme za necelé tři roky najeli celkem 30 tisíc zcela bezproblémových kilometrů.

Tedy bezproblémových - jedinou závadou, která nás nechala stát, byl zdechlý startér loni v zimě. Jinak nic, vůbec nic. To až vám někdo bude tvrdit, jak se staré Renaulty strašlivě kazí.

A k autu samotnému. Vzhled je čistě subjektivní záležitostí, mně auto přišlo natolik ošklivé, až bylo svým způsobem krásné. Negativně lomené páté dveře s nesmyslně tvarovaným oknem dodávaly jinak relativně normálnímu autu dost zvláštní tvar. Celé auto působí a je velké, člověk sedí výš, mnohem lépe se do a z auta nastupuje a vystupuje.

Vnitřek je přehlídkou všeho, co byl Renault před 10 lety schopen nabídnout. Ve výbavě Initiale nechybí elektricky ovládané a vyhřívané sedačky s pamětí, navigace, skvělý audiosystém s CD changerem, zhruba trilion airbagů, a především spousta místa na zadních sedadlech. Všude po autě jsou odkládací prostory, některé z nich rafinovaně ukryté. Sedadla jsou neskonale pohodlná, troufnu si tvrdit, že v mnoha ohledech předčí křesla prodávaná v obchodech.

Motoricky jsem volil údajně nejbezpečnější a nejtrvanlivější variantu, benzínový atmosférický šestiválec s obsahem 3,5 litru, který se v upravené verzi dodával také do Nissanu 350Z. Výkonově v Renaultu nabízí 177 kW, čili 241 koní, což bohatě stačí na 90 % veškerých jízdních situací. Při své velikosti a skutečnosti, že táhne 1800 kilo váhy, s autem slušně cvičí a nepotřebuje zase tak moc paliva. Dlouhodobý průměr jsme měli 11,5 litru, v zimě potom 12, což sice není 5 jako u nafty, nebo 7 u malého benzíňáku, na druhou stranu ale zcela odpovídající komfortu a výkonu. Pro auto není problém držet dlouhodobě 200 km/h v mírně šumícím tichu bez nudného a otravného hlomozu čehokoliv, stejně tak jet 60 na pětku a převalovat se tiše na 1200 otáčkách.

Motor doprovází pětistupňový automat, který už tak skálopevně trvanlivý údajně není, ale po dobu provozu u nás s ním nebyl jediný problém. Fakt, že se choval trochu opile a dle mého mírně klouzal na čtyřce, se za celou dobu nijak nezměnil, takže věřím, že další kilometry odjede stejně kvalitně jako u nás.¨

Pokud bych měl definovat jedinou slabinu celého auta, bude to podvozek. Někde jsem četl, že je to mix Laguny a Safranu, což nehraje zásadní roli, protože chování auta bylo tak jako tak zvláštní. Nerozumějte mi špatně - ačkoli jde o velké a těžké auto, nedělá mu problém jezdit svižně a vrhat se do zatáček slušnou nájezdovou rychlostí. Musíte při tom trochu potlačit pud sebezáchovy kvůli náklonům a zpožděným reakcím řízení, jde ale jen o zvyk. Stejně tak není problém v tom, že by byl záludný. Jen je prostě takový - nijaký.

Není tak pohodlný a houpavý, jak byste čekali. Ale není tak tvrdý a pevný, jak se snaží vás občas přesvědčit. Na příčných nerovnostech překvapí rázy do karoserie a zatímco boule a menší nerovnosti žehlí s přehledem, jakákoli spára, zavlnění nebo nedejbože výmol ho rozhodí. Ne z hlediska stability, ale z hlediska pohodlí. V praxi se necháte ukolébat konejšivou jízdou a zničehonic přijde rána a zakymácení celého auta, jako byste projeli oraništěm.

Od podvozku se samozřejmě šíří rázy celým autem, což má neblahý vliv na plasty v interiéru. Je jich tam požehnaně, takže není žádným překvapením, že po 10 letech provozu trochu vržou. Není to doslova tragédie, ale třeba středový tunel s loketní opěrkou je něco, co nebudilo dojem extrémní bytelnosti nikdy. Což se potvrdilo, když jsem ho rozebíral kvůli opravě čtečky karet. Vlastně je vůbec s podivem, že tunel drží pohromadě.

Opravy mě vůbec přivádí k nákladnosti servisu a náhradních dílů. Není to tak strašné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pokud koupíte funkční auto, které za sebou má nějakou servisní historii, není se moc čeho bát. Originální díly jsou drahé, ale ne tak, jak byste čekali. Druhovýrobu seženete za třetinu a méně a je pouze na vás, jakou cestou se vydáte.

Já po zkušenostech se “šikovnými mechaniky” volil cestu autorizovaného servisu a originálních dílů a nebyl jsem nijak extra vyděšen nebo zhnusen cenami. Výměna oleje 4 tisíce, výměna komplet brzd (kotouče a desky na obou nápravách) 17 tisíc, výměna oleje v převodovce 3,5 tisíce. Zadní stěrač stojí 250 korun, přední sada 1200, motorek ventilace v interiéru 700 korun (je jich tam 6, ale zase neodejdou všechny najednou) a... Nic dalšího jsem neměnil. Výfuk je údajně nerezový.

Velkou výhodou je existence diskuzního fóra Renault Clubu, kde najdete spoustu návodů a rad, jak auto opravit, popř. co kde sehnat, anebo co vlastně vašemu autu chybí. Na webu jsou navíc k dispozici kompletní servisní manuály, takže pokud chcete, můžete zcela bez obav rozebrat celé auto a pak ho zase složit. Přesně podle návodu.

Závěr? Těch 2,5 let se Satisem rozhodně nelituju. Bylo to fajn svezení, charakterní motor, pohodlí, výbava, bezpečnost, to vše prakticky za pár korun s levným pojištěním. Díky Satisu jsem si navíc upravil názor na Renaulty. Pozitivně. Za mě palec nahoru.

Závady a opravy na autě

Ve 180000 odešel startér.
Odešel jeden z motorků ventilace.
Vyměnn brzdový spínač na brzdovém pedálu.
Vyměněn sběrný kroužek pod volantem.

Osobní auta >  Renault >  Vel Satis