Škoda Superb 2.0 TDI

Hodnocení a zkušenosti s autem

Po absolvování (s maximální spokojeností) více než 180 000 km na služební Octavii II po faceliftu se naskytla šance vyměnit ji za Superb.

Měl jsem možnost vybrat si vlastní specifikaci, a protože jsem nechtěl „šéfovi zbytečně utrácet“, tak jsem vybral Škodu Superb, motor TDI 140 kW, liftback, přední náhon, manuální 6 stupňová převodovka, šedá metalíza ve výbavě Ambiente. Další položky výbavy jsem volil takové, které budou praktické a z hlediska dlouhodobého provozu pokud možno spolehlivé.

Požadavek na spolehlivost byl dán i tím, že si chci Superba po 5 letech firemního provozu (po cca 220 000 km) od firmy koupit. Z tohoto důvodu jsem z výběru vypustil elektrické zvedání víka kufru i jeho „kopací“ ovládání a s těžkým srdcem jsem se rozhodl oželet i skvělé světlomety s „vyřezáváním“ protijedoucích vozidel při zapnutých dálkových světlech, které si kolega nemůže vynachválit.

Prvky výbavy, které jsem si „neodpustil“ jsou následující:
Adaptivní tlumiče – z 95% používám nastavení „komfort“, který v kombinaci se 17“ koly poskytuje výborné tlumení nerovností, v režimu „sport“ podvozek výrazně přitvrdí.

Adaptivní tempomat – cca 60 % vzdálenosti absolvuju po dálnici, a tak se tempomat opravu hodí, auto samo reguluje vzdálenost od vozidla vpředu, a to včetně samočinného brzdění.

Hlídání mrtvého úhlu – je to „pohodlné“ a s mojí postupující „sklerózou“ určitě i bezpečnější.
Přední a zadní parkovací senzory včetně automatického brzdění při nereagování na zvukové varování signalizující pohyb vozidla nebo chodce za autem - to je super vynález, až mě první automatické zabrzdění skoro „vylekalo“.

Stěrač zadního okna – divím se, proč to není ve standardu.

Vyhřívání předního skla – pokovená folie mezi vrstvami skla rozehřívá námrazu pomaleji než „drátky“ u fordů, avšak pro auto, které parkuje venku na horách, je to prakticky nutnost.

Navigace - verze Amundsen byla za 9 000 Kč, nekupte to za ty peníze, Columbus je o cca 20 000 Kč dražší a do toho bych už nešel, od čeho mám navigaci v telefonu.

Příjem rádia DAB – v blízké budoucnosti to má být standard, tak proč to odkládat

„Netovární“ výbava a úpravy:
Protože parkuji celoročně na ulici, je Superb vybaven zámkem řadící páky a hlavně „tajným“ vypínačem o kterém si troufnu tvrdit, že je opravdu tajný. Zapnutí či vypnutí mně trvá cca 5 vteřin, ale jeho hledání by zabralo minimálně hodinu, pokud by ho někdo vůbec našel.

Po najetí cca 10 000 kilometrů jsem se rozhodl pro načipování motoru, protože výkonu není nikdy dost. Nejedná se o žádné závodění, ale zkrácení vzdálenosti při předjíždění kamionů například na silnici Jičín – Hradec Králové beru jako prvek aktivní bezpečnosti. Výsledkem čipování je 163 kW a 465 Nm, které jsem si nechal změřit u jiné firmy než té, co prováděla čipování.

Zásadní úpravou je odhlučnění auta, protože jsem byl se sériovým stavem dost zklamaný, a to jak z hluku od motoru, tak od odvalování pneumatik. Nejvíc mě ale v zimě zaskočil hluk od kamínků posypu narážejících do prahů, opravdu jako když sypete štěrk do plechové popelnice!

Při odhlučnění byly polepeny tlumící hmotou plastové podběhy kol, uvnitř pod kobercem přepážka motoru až pod přístrojovku, prahy, vnitřky všech dveří (ve dvou vrstvách), komplet kufr a přední kapota. Výsledek celodenní práce dvou mechaniků je velmi dobrý, sice to není úplně na úrovni „prémiovek“, ale co byste chtěli za 16 tisíc kaček s DPH.

Poslední úpravou je polep karoserie fólií ve firemních „válečných“ barvách. Výhodou je, že folie chrání lak před drobným poškozením a až si Superba koupím, tak bude lak jako nový.

Hodnocení v provozu:
Za 14 měsíců provozu mám najeto 52 000 km s průměrnou spotřebou za rok 2016 velmi slušných 4,98 l/km. Cca 60 % vzdálenosti tvoří dálnice (hlavně D10), 25 % okresky a 15 % město.

Můj styl jízdy je „lehká ecorallye“, obce 60, mimo obec 100 a dálnice 120 km/hod. Při dlouhých táhlých sjezdech vyřazuju rychlost.

Jízdní vlastnosti hodnotím jako velmi dobré, režim „komfort“ používám jako trvalé nastavení a na rozdíl od některých hodnocení v testech žádné nepříjemné houpání necítím.

Superb není při své velikosti a váze žádný sporťák, a tak pokud se chci svézt rychleji, což není moc často, stačí nastavit režim „sport“ a omezit stabilizaci. Ani po těchto úpravách nemá cenu zkoušet jezdit zatáčky „dveřmi napřed“, ale na svižnější svezení to stačí.

Negativa Superbu nejsou nijak zásadní, ale něco málo se najde:
Převodovka při studeném motoru trochu ztuha řadí 2. stupeň, po zahřátí pak řadí hladce. Nevím, jestli mám smůlu na „načnuté“ synchrony už z výroby nebo je to vlastnost převodovky.

Motor je dostatečně výkonný, ale dost se projevuje časová prodleva velkého turbodmychadla. U předchozí Octavie načipované na 172 PS byla akcelerace na 6. stupeň ze 100 na 130 km/hod.
rychlejší. Zpřevodování je u obou aut stejné, to je 1500 ot./min. při 100 km/hod. Od cca 2000 ot./min. jede už Superb výrazně lépe.

Pozitiva Superbu lze vyjádřit jednoduše, pohledné, pohodlné, úsporné auto za přijatelnou cenu.

Závady a opravy na autě

V záruce výměna všech brzdových kotoučů a detiček při 6000 kilometrech. Kotouče byly „vydřené“ jako od destiček sjetých na plech, které samozřejmě sjeté na plech nebyly. Nová sada a pak už bez problémů

Osobní auta >  Škoda >  Superb