Citroën C5 2,2

Hodnocení a zkušenosti s autem

Citroen C5 Break/kombi, motor 2,2 HDI, Exclusive. Auto nové skoro za milion. Koupil jsem ho po čtyřech letech provozu za třetinu. Chtěl jsem prostě velkého kombíka. Byl jsem nadšený. Jezdilo to jak žehlička, ze slavného tankodromu na D1 jsem v autě slyšel jen tupé rány, ale auto se ani nehnulo. Při stovce na šestku na lepších silnicích bylo v autě ticho jak v kostele a nehnul se ani vlásek. Jen se to tak lehce pohupovalo... Některým cestujícím bylo z toho houpání trochu nevolno. Po dětech jsem dvakrát uklízel... Fuj.

Jezdil jsem svižně, ale plynule. To jsem se cítil jak král na trůně. Pokud jsem však chtěl závodit, stala se z auta skoro neřízená střela s výrazně nedotáčivým charakterem a dosti nestabilní v zatáčkách. Tomu ani nepomohl nastavitelný sportovní režim s tvrdším charakterem. Ne. C5 není na závody po okreskách. Ale jízda napříč přes Německo, kdy jednou moje rychlost na dálnici zřídkakdy padala pod 170 km/h a spíše atakovala dvoustovku, byla jiné kafe. Spotřeba při tom kalupu byla 9,2 l/100km. Po absolvování této jedné jízdy jsem usoudil, že auto je takového výkonu schopno v nadstandardním komfortu, ale přeci jen se nejlépe cítí tak kolem 150 - 160 km/h. Takto by se dal zapnout tempomat a jet až na konec Evropy. Pro dobrý pocit z jízdy má auto solidní sedadla, u kterých mi jen vadila přílišná měkkost pro záda a horší boční vedení.

Vnitřní prostor se co do velikosti lehce podobal mému obýváku. Jízda v pěti lidech byla úplně v pohodě. Pátý člověk v autě rozhodně netrpěl, neboť C5 nemá uprostřed tunel a podlaha je skoro rovná. Obrovský prostor auta jsem využil i při stěhování, kdy jsem odvezl téměř celou koupelnu s vanou, umyvadlem, WC, tři metráky dlažby a koupelnové skřínky. Časem mě však začal vadit velmi vlažný projev auta při akceleraci. Po přišlápnutí plynu se chvíli vůbec nic nedělo a pak se postupně probírala k životu síla 98kW, která vypadala jakkoliv, ale ne dravě. Po chiptuningu byl výkon 120kW a projev motoru se přece jen trochu zrychlil včetně odezvy na plynový pedál. Větší síla se nejvíce projevila při dlouhém zrychlování, kdy bylo jedno, jak moc bylo zrovna auto naloženo. Na maximálku to však nemělo velký vliv. Ostatně přes dvě stě jsem auto nikdy netrápil.

Dlouhodobá spotřeba byla kolem 7,2, ve městě přes 8 téměř vždy. Vzhledem k tomu, že jsem příliš nehleděl na zdržovací a úspornou taktiku, nikdy jsem se za jízdy nedostal pod nějakých 6,5. Čtyři kola na střeše na dálnici vyhnaly při 120km/h spotřebu na 9 litrů. Ovládání auta bylo ale dosti problematické. Při výhledu vpravo mi většinou překážela manželka, vlevo zas vadil masivní první sloupek, za kterým by se schoval skoro i nosorožec. Zpětná venkovní zrcátka byla velmi malá, couvání byl tedy občas oříšek, ze kterého se někdy stal přímo kokos, protože auto potřebovalo obrovský kus prostoru na otočení. Rejd byl fakt nic moc. Autobus proti cépětce otočíte na fleku. Parkování na sídlišti v omezeném prostoru bylo občas za trest a manévrování v některých podzemních garážích bylo přímo hodinářskou prací s hrou o milimetry.

Píši zde v minulém čase, protože auto jsem nedávno prodal. Ovšem těch osm let, kdy jsme s mým citrónkem byli spolu v dobrém i ve zlém byla velmi dlouhá doba, abychom se vzájemně poznali. Já jsem kupříkladu poznal, že jsem vlastně nikdy nevěděl dopředu, jakou habaďúru si na mě auto vymyslí, co se týče závad. Prostě takové zvířátko. Občas něco píplo a počítač vyplivnul nějakou hlášku s doporučenou návštěvou servisu nebo s žádostí okamžitého zastavení vozidla. Než jsem si však stačil hlášku přeložit do češtiny, tak zhasla a byl zas na chvíli pokoj. Co ale bylo spolehlivé jako slunce, byl motor (však byl vyhlášen motorem roku, ale už nevím kterého). Ten jsem až na jednu výjimku při -26st - nastartoval vždy napoprvé. Tedy pokud mi zrovna neodešel jednou ten zpropadený startér...

Závady a opravy na autě

Model C5 nepatří mezi ty, které byste potkali úplně na každém kroku. A také některé díly na něj nemá každý strejda v garáži a hlavně jsou často hodně drahé. Už i proto, že dost náhradních dílů nejsou neoriginální z druhovýroby, ale musí se objednat a koupit dražší originál.
Kupříkladu jsem měnil prasklé hydraulické potrubí. Vypadá to jako rozpletená pomlázka s délkou cca metr a tahle mrcha stojí 5.000. K tomu 4.000 práce, protože se musela rozebrat půlka přední nápravy. Pak jsem byl na policii s hlášením, že mi někdo vykopl zadní výklopné sklo. Ti odborníci z PČR mi do protokolu napsali, že se jedná o škodu za 4.000. Chyba. Servis si za výměnu řekl skoro 12.000. V tu dobu to bylo už podruhé, kdy se opravoval spínač otvírání zadního skla. Opravoval jsem také alternátor, pak došlo na výměnu všech brzdových destiček. Pak začal opět stávkovat stěrač zadního skla. To už jsem našel velkou bolest tohoto auta. Do zadních dveří respektive jejich ovládání vede husí krk, kde je snad 15 drátečků jak ke zvonku. A jak se dveře často otevírají, některé drátečky prostě prasknou. Pak začal stávkovat startér a přední brzda, kde došlo na výměnu lanovodů. Ty stály také cca 5.000. Po roce si zadní dveře opět řekly, že mě budou zlobit a přestaly zamykat. Nu což, opět tedy rozebrat husí krk a ve změti drátečků najít ten pravý a vyměnit, respektive znova naletovat přerušenou část. K tomu se opět ozval spínač otvírání zadního skla. To už mě dožralo a přestal jsem ho opravovat. Ale přepálený motorek zadního stěrače jsem měsíc nato opravit už musel. To už bylo v době, kdy přestal fungovat parkovací asistent. To mě docela mrzelo, protože couvat někam s takovým autobusem nebyla občas úplná hračka. Kámoši v servisu slíbili, že mi to za desítku spraví. Hm, takže tudy cesta nevede a jezdil jsem tedy bez toho asistenta. Když už se asi počtvrté zasekl zadní stěrač kvůli zas úplně jinému drátečku kdesi v útrobách auta, prostě jsem ho utrhl a jezdilo se bez zadního stěrače. Pak mi při jedné cestě z dovolené něco zaharašilo v motoru, ten nacucnul olej a málem mi motor uletěl z auta, jak se začal točit. Jentaktak jsem ho udusil zařazenou rychlostí současně s brzdou. Bílý dým, turbo řeklo na shledanou. Repase 20.000. Následovala výměna všech kotoučů a motorku ostřikovače předního skla. Prasklé přední sklo mi následně uhradila pojišťovna. Časem jsem si zvykl, že občas při odemknutí auto v interiéru nerozsvítilo, jak ostatně mělo a také občas nezhaslo za jízdy. Pokud bych ručně nezhasl, byl bych v autě jak v noční tramvaji. Časté padání do nouzového režimu ke konci služby mého auta zavinil filtr pevných částic a žádal odbornou regeneraci. Nu užil jsem si s tou francouzskou vzducholodí hodně krásných i nepříjemných chvilek. Cépětka bylo takové zvířátko, které si žilo svým životem a rozhodně nedělalo ostudu všem kritikům, kteří nadávají na pověstnou francouzskou elektroniku.

Osobní auta >  Citroën >  C5